Expozice dějin Slavonicka 20. st. v muzeu

Moderní expozici Dějiny Slavonic a okolí ve 20. století najdete v Městském muzeu ve Slavonicích.  Novou expozici dějin města Slavonic ve 20. století připravil v letech 2007/2008 historik Michal Stehlík.

Z výše uvedených stránek je i následující text k expozici:

Slavonice v bouřlivých třicátých letech

Německá převaha se projevila i v oblasti politického života, když zde v parlamentních volbách drtivě vítězily německé strany. Stejně tak radnici po celou první republiku držely zdejší německé strany. Z roku 1931 máme záznam o volbě starosty a radních. Starostou zvolen Josef Höbiger za stranu rolnicko-živnostenskou, 1. místopředsedou Karl Baar, sociální demokrat, 2. místopředsedou Josef Pabisch, křesťanský sociál, radním Josef Kiesling, rolnicko-živnostenská strana. Posledním známým německým starostou z dob německé správy je F. Harzhauser, který je uváděn při obsazení Slavonic v roce 1938 i při vypuknutí války v roce 1939. V parlamentních volbách roku 1929 získali největší podporu němečtí sociální demokraté, těsně následováni německými křesťanskými sociály a německou stranou agrární. Oproti tomu české strany pouze paběrkovaly a podpora strany lidové, agrární či komunistické nepřekonala dvě desítky hlasů. Situace se změnila nástupem nacismu v Německu, kdy i ve Slavonicích získala brzy podporu Sudetoněmecká strana Konráda Henleina. Jasně o tom hovoří čísla voleb z roku 1935, kdy zde z celkového počtu 1441 voličů získali henleinovci 518 hlasů. Předsedou zdejší organizace byl SdP Richard Feiler

Město Slavonice však nežilo uprostřed politického okresu izolovaným životem, představitelé města se například aktivně postavili ve třicátých letech k podpoře výstavby dačické okresní nemocnice. Z významných událostí je třeba ještě zmínit elektrifikaci města napojením na síť ZME v roce 1929. Krize třicátých let se změnila z hospodářské v politickou, což mělo přímé důsledky i pro toto místo. S obsazením Rakouska v březnu 1938 se Slavonice ocitly na státní hranici s Velkoněmeckou Říší. Podzimní krize 1938 vyvrcholila Mnichovem a v rámci zabírání pohraničního území došlo také zde v říjnu k obsazení německou správou. Ve Slavonicích vznikl Amtbericht pro 26 zabraných obcí a až do května 1945 patřilo město pod Landrat ve Waidhofenu. Skončila dvacetiletá historie života Slavonic v Republice československé, která byla symbolicky zakončena návštěvou samotného Adolfa Hitlera 26. 10. 1938, jenž triumfálně projížděl zabraným pohraničím. Na oficiálních hlavičkových papírech města se brzy poté objevil text, že město bylo 8.10. 1939 „osvobozeno Adolfem Hitlerem“...

Konec německého etnika ve Slavonicích 1945

Konec války nebyl ve Slavonicích a okolí prost dramatických událostí. Slavonice „kapitulovaly“ již 7. 5. 1945 a zdejší starosta byl telefonicky vyzván 9. 5. 1945 z Dačic, aby obyvatelstvo předalo zbraně do rukou tříčlenné delegace zdejších Čechů. Když se 9. května 1945 objevily první jednotky Rudé armády, nepodobalo se slavonické náměstí osvobozenému městu, ale díky bílým praporům z oken na náměstí to byl reálný obraz vzdávajícího se města. Bylo nutné bezprostředně zajistit československou státní správu, což bylo 26. 5 1945 dočasně vyřešeno jmenováním partyzána ze skupiny Lenka – Jih Josefa Augustina mimořádným komisařem pro správu Slavonic. Nebylo zde totiž tolik českého obyvatelstva, ze kterého by se tak rychle rekrutovala místní a státní správa, i když brzy po osvobození 12. 5. 1945 sem bylo přiděleno šest příslušníků SNB pod velením štábního strážmistra Proseckého. Do 15. 6. 1945 sídlilo ve Slavonicích i velitelství zdejších sborů Rudé armády v čele s generálem Povědkinem.

Na přelomu května a června pak postihl celý region, včetně Slavonic, tzv. divoký odsun, když bylo ve dnech 6. – 8. 6. 1945 dobovou terminologií „vyčištěno“ celé území zdejšího okresu od německého obyvatelstva. Je nutné zmínit, že odsun slavonických Němců probíhal však již od 28. 5. 1945. Dne 5. 6. 1945 byl vydán rozkaz velitele expedičního oddílu partyzánů, který konstatoval, že: „Vystěhování dačického okresu se bude dít v těchto 3 etapách: Počínaje 12 hodinou dne 6. 6. počne vyklizování Slavonic a přilehlých obcí…“ Proudy německých obyvatel byly vedeny na hranice právě přes Slavonice a také přes vedlejší Písečnou, kde byly odevzdávány do sovětského okupačního pásma. Během několika málo dnů tak došlo k drastickému odchodu většiny obyvatelstva. K 30. 11. 1945 bylo ve Slavonicích ještě 903 obyvatel německé národnosti. Většina jich postupně odešla, přičemž regulérní odsun další skupiny osob proběhl až v roce 1946, ale to již byli ve Slavonicích přítomni noví osídlenci. Ze Slavonic bylo tehdy odsunuto 2. 4. 1946 celkem 152 osob. Divoký odsun prováděla v červnu 1945 jednotka táborských partyzánů pod vedení plukovníka jezdectva Vladimíra Hobzy. Kromě jiného nechvalně proslula několika popravami německých obyvatel, např. dačických či staroměstských Němců. Na odsunu spolupracovaly oddíly četnictva a v případě Slavonic i finanční stráže.

Noví osídlenci se rekrutovali převážně z okolních okresů a většinou šlo o zemědělské dělníky, malorolníky či drobné živnostníky. Velkým tématem se brzy stalo přidělování národní správy zdejších opuštěných obchodů a živností, kdy byl sváděn souboj především o hotel Alfa. Celkově zde bylo přiděleno 74 národních správ, když k osídlení města došlo prakticky již v červenci 1945. Někdejší tvář Slavonic tak vlivem velkých a tragických dějin prakticky zmizela. Byly opuštěny obchody, živnosti, hotely, výstavné domy na náměstí i německá škola. Ani noví osídlenci však nedokázali plně naplnit stav obyvatelstva, v roce 1950 byl stav obyvatel 2047, když ještě v roce 1930 zde žilo 2288 obyvatel.