průběh projektu - I. etapa

Projekt Žijící paměti aneb Hlasy pamětníků vznikl na jaře roku 2011. Završil mnohaleté snahy různých spolků a svobody bádání o historii Slavonicka první půle dvacátého století. Jeho hlavním smyslem je zachytit vzpomínky pamětníků na druhou světovou válku a padesátá léta dvacátého století v našem regionu. Nositelem projektu je Centrum pro budoucnost, o.p.s. Slavonice, partnery Lepschi (Rakousko) a SRS, o.s. Projekt byl podpořen Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj a to z Fondu malých projektů Jižní Čechy - Horní Rakousko - Dolní Rakousko v rámci Operačního programu Cíl 3 Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007 - 2013.

Proč projekt vznikl?

Slavonicko a přilehlá část Rakouska jsou stále poznamenány stigmatem odsunu původních obyvatel, zpřetrháním kořenů, nedůvěrou a neznalostí své historie a svých kořenů. V paměti regionu jsou bílá místa. Tato oblast byla v několika vlnách zkoušena konkrétními tragickými dopady historických událostí globálnějšího charakteru, jakými byla 2. světová válka nebo nástup komunismu v Československu. Odsun německých obyvatel v letech 1945 - 1946, osidlování pohraničí a následné zpětné vysidlování ideologicky nepohodlných osob 1952 - 54 zde zanechalo rány, které se dosud nezhojily.

Aktivity I. etapy projektu:

květen 2011 - březen 2012 - vyhledávání a sběr vzpomínek pamětníků, rozhovory s žijícími pamětníky (audio, video) - textové zpracování rozhovorů, řešení eticko-právní problematiky sběru a publikování vzpomínek, překlady
září 2011 - výběr tříd do projektu zadání projektu v české i rakouské škole - spojené s přednáškou odborníka na rodokmeny - účast 1 česká a 1 rakouská třída, cca 50 žáků - vytvoření rodokmenu
únor 2012 - setkání českých a rakouských žáků, porovnání rodokmenů - březen - prezentace veřejnosti, výstava k projektu ve školách
listopad 2011 - webové stránky projektu, jejich design,česká, německá a anglická verze, publikování dosavadních projektů a sesbíraných vzpomínek pamětníků - březen 2012, překlady
únor 2012 - diskusní setkání
březen 2012 - diskusní setkání - období, které zachycuje projekt - do roku 1960, tlumočení, prezentace rozhovorů s pamětníky, účast pamětníků a historiků, výstupy: výstava, prezenční listiny, fotodokumentace, předpoklad - 50 osob, publikace o průběhu a výsledcích projektu

Součástí I. etapy byla i rodokmenová sonda.

Rodokmeny

Do „rodokmenového šetření“ se zapojilo celkem 40 dětí. Z toho jich bylo 34 z České republiky, 6 z Rakouska. Cílem této části projektu bylo především to, aby si děti, které příslušný dotazník k rodokmenu své rodiny vyplnily mohly uvědomit, že i historie jejich rodiny je dramatická a někdy přímo napínavá, protože ze získaných dat vyplývá například to, že 6 pra prarodičů dnešních dětí (ČR) se narodily ve Vídni, další dokonce na Ukrajině nebo v Polsku.

Z odevzdaných dotazníků vyplynulo, že 38% prarodičů dětí přišlo do kraje v letech 1930—1946 především z okolních obcí a to hlavně z Telčska a Třebíčska. 15% jich přišlo v letech 1947—1960 rovněž z nedalekého okolí, 35% přišlo do kraje až po roce 1960. 12% dětí tuto otázku nezodpovědělo. Odměnou za čas a pozornost věnovanou práci s dotazníky byl pro děti výlet do Městského muzea ve Waidhofenu, který se velice vydařil.

„Noví slavoničtí osídlenci se rekrutovali převážně z okolních okresů a většinou šlo o zemědělské dělníky, malorolníky či drobné živnostníky. Proces osidlování byl řízen na úrovni ONV Dačice zvláštní komisí pro osidlování pohraničí, která byla ustanovena již 7. června 1945. Již v listopadu 1945 je pak v hlášení vojenského pověřence při ONV Dačice směrem k Státní obvodové úřadovně pozemkového úřadu v Brně konstatováno, že osidlování je prakticky hotovo. Slavonice měly ke konci roku 1945 kolem 1600 obyvatel. Když dáme v této souvislosti opět slovo městské kronice, ta hovoří o novém osídlení tentokrát poměrně otevřeně: „Přicházeli osídlenci dobří i špatní, leniví i pilní, ale přicházelo jich mnoho s nekalými úmysly, a ti natropili mnoho a mnoho škod, podobně jako partyzánské oddíly Hobzovy…Mnoho nehodných přistěhovalců musel být z města vykázáno.“ (M. Stehlík—Slavonické dvacáté století.)