Staré Hobzí

Zajatecký tábor u Starého Hobzí

Staré Hobzí 1190/1990 - Kateřina a Bohumír Smutní 1990

V posledním válečném roce přicházeli do Starého Hobzí utečenci, hlavně civilní obyvatelstvo z Vídně a okolí, které zde u příbuzných hledalo ochranu před nálety. V obci byla také umístěna evakuovaná německá děvčata z Horního Slezska a od poloviny dubna 1945 také německý vojenský lazaret.

Konečně nadešel květen 1945 a s ním osvobození Československa. I ve Starém Hobzí očekávali příchod Rudé armády. Zatímco se čeští obyvatelé radovali z nabyté svobody, němečtí obyvatelé se strachem očekávali posuzování jejich činnosti v době okupace. Ze strachu před postrestáním se otrávila jedem zaměstnankyně chemické laboratoře v zámku a z téhož důvodu se také zastřelil německý cestář Andreas Brunner.
Dne 12. května 1945 vstoupily první sovětské motorizované jednotky směrem od Jemnice do Starého Hobzí. Za nimi postupavaly další jednotky 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského na koních a s povozy.
Vnitřní život obce v prvních dnech po osvobození byl poznamenán velkými přesuny sovětských vojsk, která procházela zdejším územím. Vojáci Rudé armády, kteří přijeli do Starého Hobzí od Jemnice 12. května 1945, přivezli sebou transporty válečných zajatců. Zajatci postavili v lese po obou stranách silnice Staré Hobzí - Slavonice za mostem přes řeku Dyji rozsáhlý zajatecký tábor. Na jeho stavbu byl pokácen prakticky celý tento les. Maďarští zajatci byli rozloženy ve stráni za řekou po pravé straně silnice až do polí nad strání k polní cestě do Mutné. Na této cestě postavili vlastní pekárny, kde si zajatci pekli chléb z kukuřičné mouky, kterou jim mlel mlynář Mácha v Cizkrajově. Němci byli rozloženi v lese po levé straně silnice. Pro sovětské důstojníky byla postavena dřevěná chata nad lesem, kam byla zavedena elektřina z Louckého (Coufalova) mlýna. Na výměnku v Louckém mlýně měli sovětští vojáci odpočívárnu pro stráže, zabráno bylo i přízemí obytné budovy mlýna. Známky po táboře v lese jsou patrny dodnes, proto se těmto místům říká „V lágru“. Když mezi zajatci vypukla epidemie tyfu a dalších chorob, byla v budově zámku zřízena zajatecká nemocnice, kterou prošlo na 600 osob, z nichž 60 zde zemřelo. Zajatecký tábor, kterým prošli desetitisíce zajatců, byl zrušen 16. července 1945.
Ještě před zřízením lazaretu v zámku bylo odtud odvezeno zařízení chemické laboratoře odbočky firmy Drägerwerke ve Vídni, umístěné v 1. poschodí zámku. Laboratoř měla pro hobezské občany zcela neznámé poslání, které se nepodařilo zjistit ani po válce.
Odsun Němců ze Starého Hobzí začal dne 7. června 1945 pod vedením plukovníka Jindřicha Hobzy, kdy byla vystěhována první část místních obyvatel německé národnosti. V této etapě bylo odsunuto 330, ve druhé etapě dne 4. srona 1945 pak zbývajících 200 místních Němců. Po odsunu zůstalo v obci asi 70 starousedlíků, z nichž někteří žili v době okupace ve vnitrozemí. Dosídlení proběhlo poměrně rychle a úspěšně, i když v následujících letech docházelo ještě k menšímu pohybu obyvatelstva. Dosídlována byla třetina domků a hospodářství.

Informace o zajateckém táboře z webu war centrum (detektory kovů) - Český Rudolec.